Kdo je Marián Janík
Ahoj.
Jmenuji se Marián a jsem ročník 73 a momentálně již více než 20 let bydlím v Ostravě-Hrabůvce,
pocházím však z obce Baška na Frýdecko-Místecku, kde mne to stále táhne, jsem ženatý, a mám dospělou dceru a šestnáctiletého syna.
Foťák byl přítomen v naší rodině při každé vhodné příležitosti a můj otec, jehož největší vášní byly sjezdové lyže, byl i velmi vášnivý amatérský fotograf a já si pořad slibuji, že si znova prohlídnu ty tisíce diapozitivů co po něm zůstaly.
Fotografování mne začalo doprovázet životem asi v 10 letech, když jsem začal dostával na starost zvěčnění letních dovolených, bez sněhu a lyží nic pro mého otce, postupně s léty to však nějak vyšumělo a já se době dospívání věnoval jiným věcem, přečetl jsem metráky knih, najezdil mnoho kilometrů na kole a hodně moc zvedal činky.
Opět jsem vzal foťák do ruky, když jsem poznal budoucí manželku a než se narodila dcera tak jsem si koupil svůj první digitální fotoaparát a před narozením syna, pak svou první zrcadlovku, později ještě lepší, kterou jsem nafotil kolegovi svatbu a po naléhání kolegyně jsem do toho šel ještě jednou. Musím říci, že mne to bavilo, ale další příležitosti fotit svatby jsem byl bohužel nucen z časových důvodů a pracovní vytíženosti odmítnout, protože skloubit celodenní směny a pracovní víkendy s fotografováním dost dobře nelze a opustit zaměstnání, když jsem měl finanční závazky nepřicházelo v úvahu.
Jako kmenového zaměstnance mne to po 23 letech v korporátu stejně semlelo, zdravotní problémy, vyhoření a bossing ze strany nového vedoucího byla příslovečnou poslední kapkou a já teprve tehdy odešel, i když na mne manželka naléhala už dva roky.
Pořídil jsem si bezzrcadlovku, odhodil poslední špatné zkušenosti s předchozího zaměstnání, znova se začal usmívat a teď fotím.
A jinak, stále hodně čtu, mám rád sci-fi, fantasy, horory a kriminální romány a jsem příznivcem filmové pop kultury, jsem domácí kutil a místopředseda společenství vlastníků domu, jízdní kolo považuji super vynález a každý rok se těšíme na pár dní do Lednice, miluji architekturu, přírodu, akvarijní rybičky, hudbu, moře, slunce, Chorvatsko, Hévíz v Maďarsku, Budapešť a také Bratislavu, když tam koncertuje někdo oblíbený, nebo jsou předvánoční trhy.
Jsem klidný, trpělivý, introvert, co by rád opustil město, nesnáším, když někdo ubližuje dětem, pokud si ze synem potřebujeme pořádně zařádit, tak si jdeme zahrát airsoft, dokáži simultánně překládat s Polštiny, nemám rád davy a hlučné restaurace, ale pustím do řeči i s cizími lidmi a po 26 letech práce s nimi, nemám problém s verbální komunikací a to je pro fotografa důležité.
A to je konec.