Kdo je Marián Janík

Ahoj.

Jmenuji se Marián a jsem ročník 73 a momentálně již více než 20 let bydlím v Ostravě-Hrabůvce,

pocházím však z obce Baška na Frýdecko-Místecku, kde mne to stále táhne, jsem ženatý, a mám dospělou dceru a šestnáctiletého syna.

Foťák byl přítomen v naší rodině při každé vhodné příležitosti a můj otec, jehož největší vášní byly sjezdové lyže, byl i velmi vášnivý amatérský fotograf a já si pořad slibuji, že si znova prohlídnu ty tisíce diapozitivů co po něm zůstaly.

Fotografování mne začalo doprovázet životem asi v 10 letech, když jsem začal dostával na starost zvěčnění letních dovolených, bez sněhu a lyží nic pro mého otce, postupně s léty to však nějak vyšumělo a já se době dospívání věnoval jiným věcem, přečetl jsem metráky knih, najezdil mnoho kilometrů na kole a hodně moc zvedal činky.

Opět jsem vzal foťák do ruky, když jsem poznal budoucí manželku a než se narodila dcera tak jsem si koupil svůj první digitální fotoaparát a před narozením syna, pak svou první zrcadlovku, později ještě lepší, kterou jsem nafotil kolegovi svatbu a po naléhání kolegyně jsem do toho šel ještě jednou. Musím říci, že mne to bavilo, ale další příležitosti fotit svatby jsem byl bohužel nucen z časových důvodů a pracovní vytíženosti odmítnout, protože skloubit celodenní směny a pracovní víkendy s fotografováním dost dobře nelze a opustit zaměstnání, když jsem měl finanční závazky nepřicházelo v úvahu.

Jako kmenového zaměstnance mne to po 23 letech v jednom obchodu stejně semlelo, zdravotní problémy, vyhoření a bossing ze strany nového vedoucího byla příslovečnou poslední kapkou a já teprve tehdy odešel, i když na mne manželka naléhala už dva roky.

Pořídil jsem si bezzrcadlovku, odhodil poslední špatné zkušenosti s předchozího zaměstnání a teď fotím.

A jinak, stále hodně čtu, mám rád sci-fi, fantasy, horory a kriminální romány a jsem příznivcem filmové pop kultury, jízdní kolo považuji super vynález a každý rok se těšíme na pár dní do Lednice, miluji architekturu, přírodu, akvarijní rybičky, hudbu, moře, slunce, Chorvatsko, Hévíz v Maďarsku, Budapešť a také Bratislavu, když tam koncertuje někdo oblíbený.

Jsem klidný, trpělivý, introvert, co by rád opustil město, dokáži simultánně překládat s Polštiny, nemám rád davy a hlučné restaurace, ale pustím do řeči i s cizími lidmi a po 26 letech práce s nimi, nemám problém s verbální komunikací a to je pro fotografa důležité.

A to je konec.